Jestli chceš k ohni blíž a přilejt do něj olej, Pro-lomit mříž, Lo-lito víš, bo-lí to, Když se spálíš o mě, hoříš! A stavím se nad hranice, pálím se, Za vánice, zastavím svět, řekněte Aničce, že napravím se, zatímco se stydím, jako slabý insekt. Mein teil byla infekce. Najdu postel, a rozžhavím se do běl-a, Ou jé, zítra vstanu z popel-A! Nežijte s géniem, protože všechno, co zbyde je Prémie v podobě bestie, Co se vyvine z původní orgie. Je to partie, kdy duet změní se ve dvě árie A v náručí empatie shnije I ta nejkrásnější lilie. Artilérie, párty stévie, Acid přežijem, nazi premiér-a. Taky, že mi někdy je zle, při útěku do periférie jsem, V zajetí pitbulteriér (štěk), šukám nohu nepřítelkyně, yeah. Bejbe, jsem napůl spící vulkán, na tvý lžíci bublám, Rvu ty žíly kurvám, jsem transpozicí k drogám. Půl vezmu, půl dám, pak dávám půlky k půlkám, Můžu být marihuana nebo být v klidu i šňupán. Vidím jí, tu pokroucenou lilii, vhodnou pro mý stíny, Spasitelskej komplex, hubenou linii, psychicky v píči. Přiblížím se k ní v nejlepší chvíli, pustím jí tenhle track, A vysvětlím, že bez ní mě vesmír vězní v nekonečný křeči ve svý kleci, jenže-e… Nežijte s géniem, protože všechno, co zbyde je Prémie v podobě bestie, Co se vyvine z původní orgie. Je to partie, kdy duet změní se ve dvě árie A v náručí empatie shnije I ta nejkrásnější lilie. Potkal jsem štěstí, Prošlo okolo mě, Dostal jsem pěstí, Přehnal jsem to s ohněm. To pálí, To pálí, To pálí, To pálí.

Připadat si jako náplast dvakrát naráz, Fakin marast, zápas o důstojnost, baráž… Neprůbojnost - zákaz pálit za sebou most, Bandáž, půlnoc dělí dny jako pár farář. Když chceš, abych poklek, neslyším potlesk, Ale pokles, zatímco bych radši jel progres. Tak jako do dnes, sem tam to někdo odnes, Hombre, něco se narodí, když ten beat tak kope. Sypu si na hlavu popel, buďto panna nebo orel, Házím to v pokoji po tmě, abych v tom měl bordel. Všechno to vyřeší koupel, ve dvou s telefonem v ruce, Ou jé, moderní páry jsou fér. Beru si, co mi nepatří, Dávám, na čem mi záleží. Chci všechno nebo nic, Nic mezi mi nevoní Chci mít všeho víc Nebo z_ničeho_nic. Jedu All-In, morfin, střílím góly, promiň, Měním tóny tónin, nejsem komik, kloni. Berte kortikoidy, tasím kordy, pojdi, Nejdu do trojky, boy please, močím na profit. Chtěla zastavit čas, alias zastavit nás, Asta la vista, schovej ten naviják a jdi dál. Smlouva neplatí, pá, na mě čeká milfka, Tak se jí dám. Můžu si říkat, co chci, nemám konkurenci, Dělám si na dvorku věci, pak tam pošlu deci, Připadám si trochu sexy, z mýho koltu seš pryč, Je to koitus v řeči, no tak kdo tu brečí, ježíši jsem žid. Vem si svetr - drátěnej, až pustěj Festera, Bude zas pěknej géngstr Silvestr, decémbr. Beru na sebe terč, doufám, že to tolik nebolí, Víc ti nepovím, je to všechno nebo nic.

Život je plátno a rozhodnutí barvy… Mám před sebou plátno A v sobě prázdno Čím to zaplácnout A jakou barvou? Mám před sebou prázdno Teď já jsem to plátno Mám na sobě nános Fakin abstraktno / ABS trakt no Jsem obraz Jedinečný složení barev ber v potaz Nemůžeš mě okrást Jen občas o čas Nemám ti co nabídnout, co dát, Leda ocas, lofas, no copak? Bejvalý (,) spolužáci už mají děti, já snad svý ani mít nechci, Máti mi brečí na rameni, že reprodukce je přeci Smysl všeho bytí, kecy… pro mě prostě není O myšlení zakořenit, přežít, odejít. Přemejšlím, co tu po mně zbyde, ty ne? Beaty, co nikdo nepoužije, ani ty ne? Dva domy zející steskem po rodině, Co byla proti mně v polovině mých priorit, emotivně. Včera bylo pozdě Dneska je to jedno Proč nemůžem prostě Zapomenout, kdo jsme Dožít si to ve dvou Zítra bude hrozně Nemůžem se zvednout Prosím tě, nepros mě Včera bylo pozdě, dneska je to jedno, proč nemůžem Prostě zapomenout, kdo jsme, dožít si to ve dvou, zítra Bude hrozně, nemůžem se zvednout, prosím tě, nepros mě, Podívej se na mě, obejmi mě a můžeme zhebnout. Život je zasraně krátkej Pondělní modlitby - už ať je pátek Přesto jsem tak zvaně mládě Barvy na plátně, vidím je matně. Život je zasraně krátkej Spěcháme tam, kde vázne naděj(e) Otoč se, zbyl jenom převážně kráter Barvy na plátně, vidím tě matně. Jsem rád, že tu jsem rád, že tu jsem, Rád, že tu jsem, rád, že tu jsem S Edoshem, Smradem, Gávelem, Lů a Ellen, s kolegama z práce Jsem rád, že tu jsem, Bára s andělem, Lucka, Pepa, Hanka - nezapomenem. Jsem rád, že tu jsem, mezi Násilníkem S nátělníkem, Hyenama s featem, Kubeate, dělej kouzla, čáry máry hubou víkend, co víkend. Za každýho z vás, kdo mi do života přijde, Jsem rád, to víte… Kájka, Domíína je vítěz. Je mi 28 let a dostal jsem při sexu křeč Breč-el jsem, protože jsem neuspokojil ex. Tak jsem to řek - heč Často jsem do lidí ryl, páč mi zbyl jen rejč Ale je to za mnou jako backstage. Plíce křičej mejdej, když je mejdan Všechno do mě lej lej, ať mi nerozuměj, ej Bojím se vejšek, stay away from AK, Nechci high bejt, bejbe, si za mě dejte. Život je zasraně krátkej Pondělní modlitby - už ať je pátek Přesto jsem tak zvaně mládě Barvy na plátně, vidím je matně. Život je zasraně krátkej Spěcháme tam, kde vázne naděj(e) Otoč se, zbyl jenom převážně kráter Barvy na plátně, vidím tě matně. Ale, kdo ví, copak mi připomíná lok vína, Polštář objímám, slovíčka na zdi to říkaj. Pokrývám se vzpomínkama na to, co není tam, Prej to umím s jazykem, obligát. Prej jestli se umím svlíknout i tak, jak se oblíkám, Povím vám, do obýváku nepozývám holky, tak Ohýbám jen plamen, co dohořívá, Vedle klavíru, kterým maluju, co kdo zpívá. Mám před sebou plátno A v sobě prázdno Čím to zaplácnout A jakou barvou? Mám před sebou prázdno Teď já jsem to plátno Mám na sobě nános Fakin abstraktno ABS trakt no…

Byl jsem spící vulkán, Na půl s váma, na půl sám. Vyvře láva, jak urva- Nej ze řetězu, helou tam! Vibruje zem, skleničky na stěně, lyže ve sklepě, štěně ve střepech, Klepe se LP, gramofon třese se, tašky na střeše, k čemu teď cash je. Prokácím se lesem, třísky pod nehtem, procházím městem, A vy se děste, nezastavíte deštěm mě, jsem nechtěně zlej. Měním v popel vše, co stojí v cestě, osvobodím vězně, Nikdo neuteče, během pár sekund zjistíš, že nastal soudnej den. Zamořím ten high five lifestyle heil hranostaj guy zpravodaj night, Magma Al-Kaida, a fight o to, co si navzájem zaprodávaj. Zamořím ten high five lifestyle heil hranostaj guy zpravodaj night, Magma Al-Kaida, padá kraj do pekelných bran, je to ráj. Zbylo jen ticho, slyšíš to? Široko daleko není místo, kde by šlo vstoupit bosou nohou Všichni, co byli moc blízko, uzří poslední soud, je mi to líto, nevyšlo to s živou vodou… Zastavil jsem se před tvým prahem, Za mnou zůstalo všechno ladem, Podívej se, po čem srdce mý prahne, Z očí mizí jiskra a z křídel plamen Zničil jsem vše, co bylo mi drahé, Teď se tu krčím, úplně nahej, Dílo dokonáno, všechno chladne, Přijde doba, kdy na mne sáhneš. Takhle se to táhne mileniálně, Z očí mizí jiskra a z křídel plamen Z očí mizí jiskra a z křídel plamen… AMEN VUL-KÁN

Tak jsem se doslech, že jsem náročnej na poslech, ou je, tak mi pověz, co chceš… Kdybych sklidil posměch, nepolezu po zdech a zatnu o dvěstě víc procent. Protože komplexnost je pro mě oběť, pro kterou se prostě nerozhodneš, Nie je to prosto priemernej československej rep, poď do mě. Se nám divte, že jsme dekadentní, když neviditelná deka vězní nás, Bejt firemní děvka není bezva, bez výhledů na nějaký cíle a překvapení Pak plejtvám idiomy pro idioty vylejváním se s bejvalýma, i když nejsem k mání, Zbejvá mi z vejplaty zaplatit bezva mejdany, pozdě dicka honiti, jeditii. Prej jsem hrozba společnosti, troska, rozklad osobnosti, Co s tím, když píšu, praskaj kosti. Ležím se svou vytouženou ženou, doma je tam, kde dva můžou bejt sami sebou, Bylo jednoduchý si sednout - navzájem, kráčet cestou životem ve dvou je doup. Trvalo mi poslechnout vnitřní hlas, usnout na vavřínech s múzou a hloupnout, Vytvořit svůj proud na úkor úspor. Jsem dost chytrej na to, abych sepsal tyhle řádky, Ale dost blbej na to, abych s nima zařádil, teda nezařadil zpátečku od slovní války. Jsem dost chytrej na to, abych přijel na párty, Ale dost blbej na to, abych se včas vrátil, Dost chytrej na to, abych se nevzdal svý morálky, Dost blbej na to, abych poztrácel kontakty jako korálky po autě. Prej jsem hrozba společnosti, troska, rozklad osobnosti Co s tím, když píšu, praskaj kosti. Řek sem, dejte mi někoho, do koho si budu moct kopnout… Huh, tady si nám někdo protiřečí, když ti z očí spřízněný duše tečou dvě řeky, Tím myslím, že brečí… nebylo by lepší, kdyby to bylo způsobený něčím, co je hezký? Určitě ne tím, že když na ní vztáhneš ruku, tak si myslíš, že seš ručník… Díky ní ti nekručí, já vím, je to krutý, ne vždycky pravdu mít, třeba jí nebaví už žít A začne hledat úkryt, když uzří, že existují možnosti sama sebou být. Když dny s tebou jsou zlý, prázdný a smutný. Všichni děláme chyby, ale aspoň jednou jich musíme využít, true shit, jdu pryč, jdu s ní… Prej jsem hrozba společnosti, troska, rozklad osobnosti, Co s tím, když píšu, praskaj kosti. Prej jsem hrozba společnosti, troska, rozklad osobnosti, Nesváděj na mě, že se ti rozpadlo manželství

Dg_south_04 Zvedni ruku, jestli jsi taky nějak rozbitej, No vítej, oči jsou jizvy, co svítěj. Obličej, táhne mi na třicet, to víte, Co dítě? Co ti je do toho, pal do píče. A otce viděl jsem na fotce, Prej jsem ho měl kdysi rád - možná ve školce… Ale ať si dělá, co chce, mně stačí nebejt tupá ovce, V mítingovce. Máti - manipulant, měla mě mnohem víc mlátit, Mohla mít mládí, místo mládí měla malý mutant. Momentálně mírumilovně mává, myslím máma, Mně nezbejvá než bezvychodně přitakávat. Zvedni obě nohy, jestli je to možný napravit, Nepolevit, ale popravit postavy, co z banalit Napáchaly bakelit, šrámy na duši, kámen-nůžky Papír, chcete ty mindráky zabalit? Zvedni ruku, jestli jsi taky nějak rozbitej, No vítej, oči jsou jizvy, co svítěj. Obličej, táhne mi na třicet, to víte, Co dítě? Co ti je do toho, pal do píče. Zvedni ruku, jestli jsi taky nějak rozbitej, No vítej, oči jsou jizvy, co svítěj. Obličej, táhne mi na třicet, to víte, Co dítě? Nevím, dělám fýnixtejp... Naučili mě, aby mi bylo všechno jedno, Ptaj se teď, co je to se mnou, peklo. Světlo se pro mě dost změnilo přes noc, Můj život je něco, co se nepovedlo, Roztáhni křídla, jestli taky jedeš dekadent, Jdeme někam ven, dneska pijem jedna dvě. Jakože dvanáct, tady zhasneme ve dvanáct, Vyberu si dva z vás, slíbím beat a papá. Zvedni ruku, jestli jsi taky nějak rozbitej, No vítej, oči jsou jizvy, co svítěj. Obličej, táhne mi na třicet, to víte, Co dítě? Nevím, dělám fýnixtejp.

Možná jsem naivní, když chci bejt na i v ní, Lidi okolo jsou jako jmelí, jsou pěkný, Ale parazitujou na svým prostředí, A pak odstřelí kořeny při kouření Dýmky míru při loučení se s vytouženými koulemi, Ze kterých věští pouze, když ocitnou se blíž zhroucení. Heh, to se ví… Ale… na dně lahve najdem vzkaz, že Takhle fádně vážně nejde žít, tak se máznem, Ať je nám teď pár večerů blaze v rovnováze, Sebekázeň v dálce, máme ještě, co ztrácet? Kromě zábran, výdech - nádech, Tahat balvan, stín je v zádech Odevzdávám jeden řádek symbolismu Pro perfekcionistu se symptomy snů. Ničí, ničí, ničí - když mlčíš, jsem Ničí, ničí, ničí - přitom uvnitř Křičíš, křičíš, křičíš - a to mě Ničí, ničí, ničí Proč máte dojem, že máme problém s alkoholem, Asi i na to dojde, ale mínus je, že když rozhlídnu se, Vidím mýtus jen, "mít svůj sen" je iluze, co tě udržuje S výklusem výt s Klusem ten výtrus, fejm. Proč v mý posteli leží někdo jinej než ty, Proč mý peří není svěží jako tehdy, řekni… Proč v tezi, kde si přejeme žít v peřejích řeky, Kde jsou vlny někdy příliš velký, Že kdyby to šlo bez chyb, řekneme si, že nás to ne- -ničí, ničí, ničí - když mlčíš, jsem Ničí, ničí, ničí - přitom uvnitř Křičíš, křičíš, křičíš - a to mě Ničí, ničí, ničí